Jak se cítíte v novém roce, moji milí? 🙂

 

Jsme teď v jedničkovém roce s velkým potenciálem pro růst a Božské tvoření. Proto si v sobě prozkoumejte, jaká přání pro něj máte – letošní rok je totiž ideální k tomu, abyste se vrhli do jejich uskutečňování. S číslem Jedna se v tarotu pojí karta Mága nebo Kouzelníka. A Mág je ten, který spojuje Nebe a Zemi, všechny živly a jejich potenciál jsou mu k dispozici – to znamená, ovládá vodu tedy emoce, vzduch tedy mysl, oheň tedy tvůrčí sílu a zemi tedy materiální realitu – plus je zde Duch nebo Kosmos jako tzv. pátý živel. Mág dokáže tak uskutečnit cokoliv, neboť skrze něj jedná Boží vůle a on si plně uvědomuje svou božskou podstatu. K tomu se pojí i toto známé poselství: nos tento svět jenom jako lehký plášť, buď v tomto světě, ale ne z tohoto světa.

 

A to je tedy nejvyšší potenciál tohoto roku, který se vztahuje k nám všem, být ve větším souladu s vesmírným proudem, následovat svou vizi a přání, se soustředěním, odvahou a pevnou vůlí. Uplatňovat mnohem, mnohem víc naši svobodnou vůli. A svobodná vůle je vůle Boží. Trik je ale v tom, že naše vůle bude skutečně svobodná, až když se nám podaří přijmout, s láskou všechno, co označujeme jako “nižší“ stránky naší osobnosti, když jim přestaneme odevzdávat svou moc, zápasit s nimi, zápasit s čímkoliv a přiznáme si svůj strach, odpor či pochybnosti, necháme je existovat, a budeme jednat i tak. Pak vstoupíme do čím dál větší harmonie s vůlí Boží a jejím proudem a náhle k nám začne přicházet všechno, co potřebujeme, a uskutečňování našich (či Božích) vizí bude postupně čím dál snazší. Když vytrváme.

 

A pokud mě sledujete na Facebooku, asi vám neunikl vzkaz od Metatrona, který jsem uveřejnila 1. ledna, a v němž říkal, že tento rok bude rokem přijetí naší síly. Jak Metatron často říká, už dlouho tady na Zemi hrajeme hru na to, že jsme slabí, že “nedokážeme” a “nemůžeme” a mnoho staletí tato hra pro nás byla relevantní. Učili jsme se z ní, pomáhala nám pochopit, poznat život v té nejvyhraněnější dualitě, v naprostém opaku – samozřejmě jen zdánlivém – toho, co je boží podstatou. No a teď – a vlastně už před nějakou dobou – nastal čas na novou hru, kterou Metatron nazývá hra Pravdy, hra Skutečnosti, ve které dokážeme všechno a stojíme v centru své síly, kde jsme v jednotě, v napojení na náš Zdroj.

 

A jak vstoupit do této energie? Nejdůležitější krok je ten nejprostší – zrátka se pro to rozhodneme. Protože skutečnost je taková, že nám vůbec nic nebrání darovat si zpět svou sílu a jednat a žít z pozice síly. My jsme si svou sílu odebrali a jen my si ji můžeme vrátit. Ale ani toto vyjádření není úplně přesné, protože jestliže jsme si ji vzali, kde celou tu dobu byla? Určitě ne schovaná na druhém konci Vesmíru. Vždycky byla zde, tam, kde jsme my. Jenže tu máme některé části nás samých, které tuto pravdu popírají, nelíbí se jim, trvají na tom, že tu síla není, nebo že je těžké ji získat, tyto části možná stále lpí na své slabosti, nedostatečnosti, na strachu. A co s nimi?

 

Tak hlavně: pokud je budeme vnímat jako překážku, stanou se překážkou. Co kdybychom místo toho začali hledat svou sílu v této slabosti, nedostatečnosti, ve strachu. Nebránili se jim. Naopak, otevřeli jim svou náruč, otevřeli náruč sami sobě uprostřed těchto emocí a přijmuli se i s nimi. Stále se na sobě snažíme něco změnit a vyřešit, neunavuje vás to někdy? Když se rozhodneme přijmout svou sílu a narazíme na nějakou část, která se bojí a nevěří si, naše první automatická reakce je: no to ne! S tím musím něco dělat. Nějak to překonat. Ale jak? Mysl se ráda ptá na to “jak” něco dokázat, hledá cestu či způsob, a tím nám tento uměle vytvořený problém neustále drží před očima, upírá k němu naši pozornost a energii. Máš problém, co s ním uděláš? Jak ho vyřešíš? Jak se ho zbavíš? Jenže cesta ke svobodě od tohoto “problému”, je cestou, která vede přímo do něj. Co leží v cestě je cestou.

 

Takže máme tu část sebe samých, která se cítí neschopná a nedostatečná, popírá naši sílu. Víme už, že to není problém k řešení, není to situace ke změnění. Je to příležitost, je to dar. A zřejmě to jediné, co se po nás chce je, abychom tomu dovolili být. Abychom této své části, tomuto stavu svého vědomí dali právo na existenci, jen tak: tak, jak to je. Buď si! Existuj! Buď tu ve mně a se mnou. Nebráním se ti, naopak: přijímám tě a přijímám sebe v tobě. Odevzdávám všechnu obranu a odpor. Prociťte v sobě, jak od toho dáváte ruce pryč, nehodláte s tím nic dělat, jen to necháváte existovat a sebe rovněž, úplně přirozeně – protože jaký má smysl zápasit s čímkoliv uvnitř nás? Na určité úrovni je všechno, co v nás existuje náš vlastní výtvor, plod naší existence, dítě našeho vědomí, takže proč nenávidět a chtít odstranit to, co jsme stvořili? Jediné, co si to od nás žádá, je přijetí a prostor k bytí. Nic víc. A pak, náhle, se ukáže, že síla je tu. Že tohle je síla. A že vlastně to, co jsme označili jako problém, nyní může sloužit jako podpora této síly. A třeba za to pak budeme moct být i vděční. Takže ať ve vás vyvstává cokoliv, přiznejte tomu právo na existenci, odevzdejte se tomu. Chce to bdělost a trpělivost, ale věřím, že je to jediná cesta, která skutečně funguje. Zkuste si to ověřit sami!

 

Další věc, kterou můžete zkusit, když pocítíte strach, je si říct: je ve mně část, která se teď bojí, můžu k ní vyslat lásku? mohu jí být takovým laskavým mentorem? A mohu být sama sobě – nebo sám sobě – přítelem? Dokonce nejlepším přítelem? Pomyslete na to, kolikrát jste se v životě cítili nechaní na holičkách, opuštění, bezradní, v průšvihu a necítili jste u nikoho podporu. Co by se pro vás tehdy změnilo, kdybyste v ten okamžik předstoupili jako svůj nejlepší přítel a podpořili sami sebe? Protože, konec konců, když tento impulz či pochopení nepřijde od vás samých, ostatní vám to můžou říkat stále dokola, ale vy na ně nedáte, vnitřně se dál budete děsit a kritizovat… Mluvíme tady přeci jen o VLASTNÍ síle. Ne získané, vypůjčené síle. Dokud se budete pro posílení obracet ven, koledujeme si především o větší nejistotu. Takže zvolit si, že budete sami sobě nejlepším přítelem, je jeden způsob, jak udělat další krok ke své síle.

 

Pro mnohé z nás pak může být důležité poznání, že je bezpečné být silná, nebo silný. Mnoho z nás si v sobě nese, někdy až z minulých životů, přesvědčení, že síla je zlá, že ubližuje, ovládá, nebo její projevení bude potrestáno. Teď ale k nám všem přichází ujištění, že síla je bezpečná a přináší i bezpečí do tohoto světa. Protože konflikty vznikají jen z nejistoty a strachu, nikdy ze skutečného vědomí vlastní síly. A je snad jasné, že síla je Láska. Když jsme uvnitřněni ve své síle, chápeme, že nás nic vnějšího nemůže ohrozit, jen to, čemu dáme prostor uvnitř a čemu věříme, na nás může mít vliv. Můžeme pak respektovat vlastní prostor na sebevyjádření a seberealizaci i prostor druhých, jednat cílevědomě, rázně a inteligentně, aniž bychom cítili potřebu bojovat nebo se bránit, aniž bychom museli někomu něco vysvětlovat a obhajovat své činy. A chápeme, že síla neleží v “každý sám za sebe”, ale ve “všichni spolu, všichni jedním”.

 

Shodneme se asi na tom, že tento svět potřebuje vůdce, kteří vedou Srdcem a pravou silou, tedy Láskou. A tím nemyslím jen politické vůdce, ale všechny, kteří jdou příkladem ve svém okolí, komunitě. A my se pořád rozhlížíme a čekáme, kdo vystoupí z davu a chopí se toho, aniž bychom si připustili možnost, že to můžeme a máme být my sami, což je mi teď opravdu zdůrazňováno. My jsme ti, na koho čekáme. Musíme se zachránit sami – ne proto, že by na nás chtěl být Vesmír takhle přísný, ale proto, že to prostě a jenoduše dokážeme. A musíme to dokázat, abychom poznali, že to můžeme dokázat. Jinak to nezjistíme, jinak tu bude stále prostor pro pochybnost. A nikdy nedostaneme uloženo víc, než můžeme zvládnout. Každá výzva nebo úkol, který se před námi na cestě objeví je příležitost ověřit si tuhle Pravdu. Co by se pro vás změnilo, kdybyste ke každé výzvě přistupovali s myšlenkou: to zvládnu? Tím se také navracíme ke své síle – když ji zkusíme otestovat, ověřit si ji, a přijmeme tu příležitost, když se nám nabídne. Jinými slovy – abychom poznali svou sílu, musíme ji praktikovat.

 

K síle patří i téma vědomí vlastní hodnoty. Možná jste vyrostli v prostředí, kde nebylo vaše sebevědomí podporováno, protože vaši rodiče s tím také zápasili a před tím jejich rodiče a tak dál. Vlastně celá naše společnost s tím zápasí, protože když si nevěříme, tak je mnohem snazší nás ovládat. A je opět skutečně jen na nás, abychom se ne snažili sami sebe přesvědčit, že přeci jen nějakou hodnotu máme, ale zkoumali to v sobě aktivně, ověřili si to, hledali jiný, svobodný úhel pohledu na sebe sama, takový, který není zatížený tím, co nám kdo řekl ať už přímo nebo nepřímo. Naše hodnota je čistě v tom, kdo jsme, a ŽE jsme. Nepotřebujeme k tomu už nic přidávat, zlepšovat, tak, jak jsme to stačí, protože tak, jak jsme, jsme vším.

 

A pomysleme na to, k čemu všemu nás domněnka, že nejsme “dost” dovádí, jak se přepracováváme, rozdáváme, vysilujeme, strachujeme, srovnáváme s ostatními… o tolik energie tím přicházíme a úplně zbytečně. Nebo ne zbytečně, protože se tím máme něco naučit – a sice to, o čem jsem psala na začátku: že se vždycky můžeme rozhodnout pro sílu. Protože tu vždy je přítomná, stejně jako naše božství, které je tím, co nám zaručuje naši hodnotu. A opět – můžeme toto podhodnocování sebe sama nechat existovat, nechat ho dýchat, plynout, být, není třeba s ním bojovat, protože tento pocit Pravdu o nás doopravdy vůbec nepopírá, nemůže se jí dotknout. Napadá mě k tomu také, že naše posílení jde ruku v ruce i s důvěrou v tuto naši duchovní podstatu, v její vedení a moudrost. Nejen že jsme božství v lidské podobě, ale také kolem sebe máme neustále své průvodce, kteří čekají, až je zavoláme, aby nám připomněli naši sílu.

 

A konečně se dostáváme k tématu, které je také jedním z těch, co nás budou provázet tímto rokem. A to je vstoupení do ženského aspektu síly. Spousta žen přesně neví, jak uchopit svou ženskou sílu a pokoušejí se více přizpůsobit té mužské, nevidí hodnotu v jemnosti, citlivosti, empatii, schopnosti vyživovat, zpomalit, v ženské moudrosti a kráse v jakémkoliv věku… – možná z těchto kvalit mají i strach. A neříkám tím, že my ženy bychom měly být jen a pouze v těchto energiích, jde tu o vytvoření harmonie, měly bychom vědět, že tyto kvality JSOU síla a můžeme se o ně plně opřít a těžit z nich, když budeme potřebovat, a měly bychom je umět přijmout za vlastní, pamatovat na ně, ctít je v sobě, ctít sebe samu, svůj čas, své tělo, své Srdce mnohem mnohem víc. Určitě vnímám, že zpracování tohoto témtu je jedním ze základních předpokladů pro naše osobní i kolektivní a planetární naplnění, a pro harmoničtější vyjádření či zosobnění toho nejvyššího v nás.

 

A na závěr se nám tu vrací upozornění na to, jak o sobě mluvíme, jak sami sebe popisujeme – naše slova mají moc a opravdu bychom je měli volit s bdělostí a moudrostí. Mluvíte častěji o tom, co nezvládáte, čeho se bojíte, jak o sobě pochybujete a ještě k tomu máte připraveno pár dobrých argumentů, kdyby vám to náhodou chtěl někdo rozmluvit? V tom případě ale sami sebe zahrabáváte hlouběji a hlouběji do slabosti. Podporujte sami sebe svými slovy, vytvořte si zvyk alespoň jednou denně se za něco od srdce pochválit. Když nebudete slavit svoje úspěchy, nemůžete to čekat ani od nikoho jiného.

 

Pokud vás to láká, můžete si i vytvořit posilující mantru, kterou si budete během dne připomínat a opakovat. Možností je hodně, podstatné je, abyste měli k dispozici něco, co vám bude vaši sílu připomínat, navracet vás k ní. Může to být činnost, při níž se cítíte ve své síle, ve svém živlu, nebo prostředí, které vás takto inspiruje, duchovní kniha, kterou si necháte na nočním stolku a vždycky před spaním si přečtet pár stránek, může to být deník vděčnosti nebo úspěchů, který si budete pravidelně psát, nebo vaše meditační praxe, při níž k sobě pozvete energii své síly, nebo zkrátka “jen“ bdělý, vědomý život, v němž budete – záměrně – svá rozhodnutí zakládat na Srdci a síle. Jako u všeho, je to proces, který jen nesmíme vzdát, nic víc se po nás vlastně nechce.

 

No a jako poslední poznámku k síle tu mám tento obrázek, který krásně zobrazuje okamžik plného, aktivního projevení naší síly.

 

poznání síly vnitřní tygr

Vnitřní tygr z tarotové sady Mary-el Tarot od Marie White

 

Vidíme tam ženu, která jednu ruku pozvedá k nebesům, je tedy v napojení a přijímá Božský oheň inspirace, je v jednotě s boží vůlí (se svou svobodnou vůlí). A druhou rukou nonšalantně vypouští tygra do akce. Ona sama však zůstává v naprostém klidu, je ve stavu bdělého vědomí, v roli svědka či pozorovatele, tygr je její součástí, ale nemusí se s ním ztotožňovat, zůstává v napojení na svou podstatu. Takhle ho může nechat vycenit zuby a vystrčit drápy, láskyplně, a pak ho zase přivolat zpět, když nastane čas, zcela přirozeně, tygra v tento okamžik vlastně vede její vyšší Já.

 

*********************

 

MEDITACE POZNÁNÍ SÍLY: